Kostnatění - Zlato A Stříbro

V době, kterou lidstvo nemělo dosáhnout,
plahočím se skrz nový druh bouřky.
Naši předci dřeli ve sněhu,
pak sníh se stal deštěm
a déšť padal do větru.

Dnes se čelí jiným překážkám,
někde mezi počasím a peklem.
Prostorem hřmí bouře,
rozsáhlé povodně a ohlušující tornáda
devastují neúrodné pustiny.

Ta smršť nemá tvaru.
Hluky různých frekvencí,
vše zároveň.
Ten zvuk je všudypřítomný,
zní v uších mládeže i starých.

Odvážím se vyšplhat na nejvyšší vrchol,
toho jediného místa, ještě netknutého
nekončícím hlukem.
Trpím mrazivým a řídkým vzduchem.
Vrchol zdá se, má poklad cennější než diamanty:
Ticho

Dosáhnu vrcholku,
shlédnu dolů kde řádí vichr
a uklidním se.
To ticho je balzám pro mé uši.
Je hmatatelné, jemné ale hmotné.
Jsem ten první kdo ho vychutná
i ten poslední.

Započal jsem sestup
a vím, že jestli to tady opustím,
tak cestu dolů nepřežiji.
Musím ukrást jediné ticho. Открыть страницу с текстом

Nevzpomíná si jak se tu ocitnul,
nebo proč sem přišel.
Sluneční zář zasáhne každé zrnko písku na povrchu.
V každém směru hlídají obzor duny.
Jakým směrem se zaměřit?
Je stejně logické se toulat.

Žádná voda, žádné jídlo.
Jenom chození.
Jeho jediní společníci jsou písek a slunce
a oba mu pálí kůži.
Je zde jediným živým člověkem
v široké rozloze pouště
a neměl přežít.

Potí se neustále,
ale pocení netrvá navždy.
Ani přelud oázy neobjevuje.
Slunce neustále nahoře,
jako věčné poledne.

Úžeh propukne
až přestane se pohybovat,
zachvátí ho vleže v noci.
Umírá ve zmatku a bolestech.

Nežije tady žádná bestie
a tak jeho tělo je a bude nedotčené,
uchované, vyschlé. Открыть страницу с текстом

Jeho nohy se vlekly
špínou ulic obskurní země.
Tohoto kacíře bereme k sobě,
abychom přinesli jeho tělo zpět k Bohu.

Svaté drahé kovy
přemění jeho tělo.
Alchymie se smrtelným masem.

Tavíme ingoty
z pevného do kapalného stavu.
Pak žhavé a lesklé,
jsou připravené k podání.

Drž ho dole!
Otevři mu hubu!
Nalej naši ambrozii!

Krmený rozžhaveným zlatem a stříbrem.

Okamžitý křik následovaný udušením,
utrpením a umíraním.
Vnější bolest je sice krutá,
ale jeho duše je očištěna.
Teď držíme mrtvolu spaseného muže. Открыть страницу с текстом