Master's Hammer - Geniové

Ty spatřils hořící černou svatozář,
toho, jež káže nám, že život je přeludem
kynul Ti - za mnou pojď - ty skryl jsi svoji tvář,
marně jsi vážil pout za jeho pohledem.
Až brány sedmi pekel budou dokořán,
pozdě je přemýšlet, co měl jsi dělat dřív,
varuj se úmyslu vstoupit nepozván,
Tvou duši pohltí jen ledový masív.

Úlomky těžkých kovů se řítí temnotou,
dvě oči září v dáli s klidem lhostejným,
žádný tvor nepronikne jeho samotu,
není-li Zlo živlem převládajícím.
Bolesti existence rázem pochopíš,
bez formy Zlo, čisté v každém z nás,
v tu chvíli ucítíš dech ďábla mnohem blíž
a žádné otázky už nebudeš si klást.

Tak jako v smrtelné agonii
prožíváš život uplynulý,
poslední západ slunce
promítá krvavé stíny -
obrazy z druhého břehu
na stěně pohyblivé,
úzkost podřizují hněvu,
elementálové!

"Otče, proč jsi mě opustil?"
"Protože víra tvá je silnější než já!"
"Já vím, už tě nepotřebuji,
geniové bez pohřbu vcházejí."

Do říše strašlivých tajemství,
kam mají přístup jen zemřelí
vedeni zákonem vítězství,
nečekat, co "osud" nadělí.
Na nás už neplatí terror
anděla sebeklamu,
Leviathan
otvírá svoji tlamu!

Na příšerných paprscích vodních krystalů
mrazivou věčnou nocí kmitají ohně
pomalé a tiché jazyky plamenů
doutnající zkázonosná Vůle.
Vždyt sami sobě jsme symbolem spásy
nepřežijí nic netušící
pentagram na hrudi každého z nás -
znamení vševyjadřující.

Tentokrát nezazní žádný signál
nzbouření duší, co nevrhaj stín
Pekelné zvony jsou zbroceny krví
a zvoní k věčnému návratu!

Dobře znám to místo, kam všichni stejně patříme,
nevěřte prolhanejm držkám proroků
Bůh je teď náš sluha a Satan jak by smet -
ty dva pacholci už mě dávno pijou krev
a smrt je konec jenom pro někoho
zato my vám ještě ukážem
co to znamená,
co to znamená -
dívat se Mistrovi do tváře!

Vesnice hoří, nocí jdu sám
zkrátím si cestu přes pole, lán
obklopen dýmem, na konci sil
ač smysl neznám, jasný mám cíl.
Vědomí ztrácím a přece bdím
vede mě ďábel, tam dolu - k svým.

Snad jsem již mrtev pro tento svět
Satan však sílu vrácí mi zpět.
Konečně vidím pekelný chřtán
do žhavých temnot vřele jsem zván.
S tělem již nehmotným přícházím blíž,
za mnou se zavírá železná mříž.

Jáma pekel, stokrát prokletá
Jáma pekel, krví zalitá.

Teď sloužím ďáblu, smrtí a zlem
roznáším zkázu, jsem démonem.
V každém stavení černý oltář
na každém obraze je moje tvář.
S hrozivým smíchem vracím se sem
příznivci ďábla padaj na zem.
Černá je touha, bledá však krev
kdo není vyvolen, sklidí můj hněv,
Marně se pachtí, modlí a sní
démonem stát se ne každý smí.
Posedlí vztekem vesnici boří,
marně vše dělají, marně stoh hoří!

Vaše srdce přetékají hněvem
nemilosrdným,
chtějí se zbavit zátěže,
pro kterou tam místa není,
těch prolhaných vředů
na bušících svalech,
konečně svobodných, teď
už je to něco víc než
rouhání!

Odporné symboly svatého těla -
sveřepé pohledy oběšenců,
z jejich sádla jsou uhnětena,
tisíce nožů vyrývá znamení:
každý z nás zabíjí Boha!

Doneste k onřadu břemeno své
znetvořené k obrazu jeho,
to astrální pojetí je velmi silné,
jeho jádro musí být probodeno.

Rozžhavené ocelové hroty
projíždí tajícím voskem,
zaniká svět podlých
věřících s dutým mozkem!

Dvakrát tisíc let pykáme za něco,
co jsem nikdy neprovedli,
dvakrát tisíc let trpíme za někoho,
koho jsme nikdy neviděli.
Tady a teď!
hnijeme za živa.
Tady a teď!
bída, smrt a nuda!

Ten, kdo mi říká: "nesmíš",
je mým nepřítelem úhlavním,
teď pozná to, co mi zakazoval,
malý, nepatrný útok začíná!

Starý kulhavý pes musí být sežrán
vlastními dětmi, neboj oni budou
pod praporcem silných vládnout na Zemi!
Tady a teď -
Alfa a Omega!
Tady a teď -
osud ve svých rukách!

Víru, která mučí, rády zlikvidují
její oběti,
vašeho spasitele věšíme za nohy -
už se ve větru klátí!
Tady a teď
vidíte Božího syna,
tady a teď
jeho svíce zhasíná!

Žijete v truhlách naplněných jedem
venku na vás číhá jistá smrt
pořád je to lepší
naž večně chodit středem
deset tisíc mrtvol v rozkladu.
Zaháníte úzkost bojem s představami,
budoucnost je vždycky nejistá,
s obsahem lebky nevíte si rady -

tu se zrodí síla nečistá.
Koryta řek hučí roztaveným zlatem
stejně jako v žilách vaše krev
je jen otázkou času kdy vylije se zbřehů
otrávený pramen,
dřímájící hněv.
Na opačné straně
až za horoucím peklem
vykoupení čeká - proč ne hned?
Nesmyslný život
zalije černým světlem
jediný možný okult black!

Stane se pravdou náš divoký sen?
Masakr hladových duchů
jen správně zacházet se skutečným zlem
demonům popřát sluchu.
Tisíce let mlha roztroušená
zakrývá propasti bezedené
zraky živých - hlubina nedozírná
saháme k odvaze šílené.

Zakleti ve sklalní dutině
polomrtví vzývají podsvětí
svíce života dohořívá líně
zbytečné jsou všechny oběti.

Druhá strana přestala existovat
dlouho tam bude jen věčný led
stolek již nemůže nám zprávu dát
zapálili jsme Onen svět!

Nastává noc duševních sebevrahů
neloučíme se však se světem
ledové krystalky vraždí již oblohu
konečně spatříme obrysy vzdálené.
Duše uprchlé z života vězení
na pevné zemi víc nespočinou
hmota se vypaří v okamžik zděšení
ve jménu ďábla nejmocnějšího.